Předpokládáme, že by se se stavbou začalo během 2–3 let. Záleží to ovšem na mnoha faktorech. Kromě přípravy projektu a získání stavebního povolení je třeba mít k dispozici dostatečné množství finančních prostředků. Realizace by pak byla možná během dalších 3 let.

Je v plánu, že novou farnost bude spravovat komunita salesiánských kněží, po formální stránce tedy farnosti propojeny nebudou. Ale určitě nezaniknou přirozené vazby lidí mezi starou Líšní a sídlištěm.

Myšlenka tohoto zasvěcení je přítomná už od prvního plánování kostela. Duch Svatý je principem novosti, proměny, odpuštění i pokoje, a to všechno určitě potřebujeme.

Církevní restituce uzavírají nespravedlnosti minulosti, kdy církvi byl zabaven majetek, z kterého žila. Místo toho byla církev od roku 1949 placená státem. Církevní restitucí se stát a církev dohodli, že se část zabaveného majetku vrátí a část nevratitelného majetku se vyplatí. Restituce pomohou církvi se opět osamostatnit a stát už nebude muset dále nic vyplácet – tedy proběhne odluka církve od státu.

Církev finančně podporuje církevní školy, církevní nemocnice, hospice, charitu, akce spojené se setkáváním rodin, mládeže, také pomáhá v chudších zemích budovat školy, nemocnice, hřiště… Restitučních peněz není tolik, aby se jimi mohlo přispívat na všechny potřeby církve, jejich využití má svá přesná pravidla, proto si farníci musí financování nového kostela zajistit jinak než „ukrojením“ z restitucí.

Financování stavby kostela půjde ze dvou zdrojů: z prostředků shromážděných Nadací pro radost a z prostředků farnosti. Nadace již získala přes 50 milionů, farnost má zatím jen něco přes půl milionu. Předběžná cena stavby kostela s příslušným komunitním zázemím včetně společenského sálu se odhaduje kolem 120 milionu. Tak musíme ještě pilně sbírat.

Ano – ve staré Líšni kostel skutečně je a ano, opravdu to na počet věřících v Líšni nestačí. Naši předci, kteří postavili stávající kostel, zřejmě nepočítali s nárůstem obyvatel Líšně na cca 27 000. Proto se už 20 let schází věřící každou neděli k bohoslužbě nejen v kostele sv. Jiljí, ale i v tělocvičně Saleska – cca 600 lidí projde za jednu neděli kostelem a tělocvičnou. Pro modlitbu je mezi prostorem tělocvičny a prostorem kostela velký rozdíl, takže ještě jednou ano – opravdu ten nový kostel potřebujeme.

Hotovo – církev již v sídlišti postavila středisko mládeže i s hřišti – Salesko, které také provozuje. Každý rok Salesko upravuje tento prostor, aby se více využil k volnočasovým aktivitám dětí a rodin. Salesko na provozování volnočasových aktivit spolupracuje s MČ Brno-Líšeň. Za týden projde Saleskem v rámci různých aktivit a kroužků kolem 1 000 dětí. Hospody jsou vedle na Kotlance hned dvě, takže teď je na řadě kostel.

Podpora a ochrana přírody nespočívá jen v ochraně nezastavěné plochy, ale hlavně v tom, jak se k přírodě chováme. Při stavbě se počítá s výsadbou další zeleně.

Při stavbě každého kostela je snaha, aby kostel byl pěknou dominantou a člověka povzbudil. Proto jsou kostely někdy tak drahé, aby byly zároveň i krásné. Nicméně každý člověk má jiný vkus – někomu se bude líbit, jinému ne. To, co je někdy ještě důležitější než vnější podoba, je to, jak se člověk uvnitř kostela cítí, když do něj vstoupí. Dojem z vnitřku pak často proměňuje venek. Další důležitou věcí je porozumět symbolice, kterou architekt chtěl vyjádřit. Každý kostel je svým způsobem uměleckým dílem. Stavbě kostela také předchází výběrové řízení, kdy se komise dle stanovených kritérií snaží vybrat návrh, který nejlépe zapadne do daného prostředí.

Už 20 let se každou neděli schází k bohoslužbě 300 lidí v tělocvičně Saleska. Jsou i mnozí, kteří raději než na bohoslužbu do tělocvičny jedou do kostela někam jinam. Kostel má právě smysl v hustě zastavěné oblasti, protože je to stavba pro lidi (proto také naši předci obvykle stavěli farní kostely v centru obce). Aby stavba dostala povolení k realizaci, tak již ve schvalovaném projektu musí být řešena otázka ekologie, parkování, dopadu na fungování institucí v okolí. Ve chvíli stavby bude důležité komunikovat a vzniklá nedorozumění a těžkosti bez předsudků řešit.

Parkování je problémem všech sídlišť. Když se postavilo Salesko a k němu parkovací místa, byla rychle zaplněna auty obyvatel z blízkého okolí. Při stavbě kostela vzniknou další parkovací místa. Stavba kostela ale nemůže vyřešit problém parkování celého sídliště. Otázka parkování je problém na všech sídlištích v ČR a určitě se jednoho dne bude řešit komplexně i v Líšni.

Zvony jsou na kostele, aby svolávaly lidi k modlitbě. Nejsou tam proto, aby dráždily lidi a vedly je k zuřivosti. Dříve kostelní zvony zvonily každý den ráno v 6:00, potom ve 12:00 a večer v 18:00. Lidé nenosili hodinky, ale řídili se kostelními zvony. V tento čas na tzv. klekání nechali všeho a klekli si, pomodlili se modlitbu „Anděl Páně“ a šli zase pracovat nebo svou cestou. V současné době zvonění zvonů zohledňuje požadavky občanů, nemusíte se bát, že by zvony vyzváněly v 6 ráno nebo třeba o půlnoci. Dále, navržený kostel nemá zvony umístěné ve věži, ale v přídi kostela, kde budou více utlumeny. Tak jako je v islámských zemích tradicí, že věřící svolává k modlitbě muezzin (dnes často nahrazen reproduktory), tak v našich končinách jsou tradicí zvony. Nakonec to bude o vzájemnosti a vstřícnosti. Stejně jako církev vyjde vstříc s časy zvonění, občané mohou vyjít vstříc věřícím a dopřát jim, aby si někdy mohli zazvonit.