POSELSTVÍ PAPEŽE FRANTIŠKA K 57. SVĚTOVÉMU DNI SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ 2023

Mluvit srdcem: Veritatem facientes in caritate. „Pravda v lásce“ (Ef 4,15).

Drazí bratři a sestry,

poté, co jsem se v minulých letech zamýšlel nad slovesy „jít a vidět“ a „naslouchat“ jako podmínkami dobré komunikace, rád bych se v tomto poselství k LVII. světovému dni sociální komunikace zaměřil na „mluvení srdcem“. Je to srdce, které nás podnítilo jít, vidět a naslouchat, a je to srdce, které nás posouvá k otevřenému a vstřícnému způsobu komunikace. Jakmile si nacvičíme naslouchání, které vyžaduje vyčkávání a trpělivost a také zřeknutí se prosazování svého názoru předpojatým způsobem, můžeme vstoupit do dynamiky dialogu a sdílení, což znamená komunikaci srdcem. Po naslouchání druhému s čistým srdcem budeme také schopni mluvit podle pravdy v lásce (srov. Ef 4,15). Neměli bychom se bát hlásat pravdu, i když je to někdy nepříjemné, ale nelze to dělat bez lásky, bez srdce. Protože „programem křesťana“ – jak napsal Benedikt XVI – „je ‚srdce, které vidí'“. [1] Srdce, které svým tepem odhaluje pravdu o našem bytí a kterému je z tohoto důvodu třeba naslouchat. To vede ty, kdo naslouchají, k tomu, aby se naladili na stejnou vlnovou délku, a to až do té míry, že jsou schopni slyšet ve svém srdci také tlukot srdce druhého. Pak může dojít k zázraku setkání, který nás přiměje dívat se na druhého se soucitem a vnímat vzájemné slabosti s úctou, místo abychom soudili z doslechu a zasévali neshody a rozdělení.

Ježíš nás upozorňuje, že každý strom se pozná po ovoci (srov. Lk 6,44): „Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo, neboť jeho ústa mluví to, čím přetéká jeho srdce“ (v. 45). Aby člověk mohl s láskou sdělovat pravdu, je třeba očistit své srdce. Pouze nasloucháním a mluvením s čistým srdcem můžeme nahlédnout za zdání, které klame, a překonat šumy, které nám v oblasti informací brání rozlišovat ve složitém světě, v němž žijeme. Výzva mluvit srdcem radikálně zpochybňuje dobu, v níž žijeme a která je tak nakloněna lhostejnosti a pobouření, někdy dokonce na základě dezinformací, které falšují a zneužívají pravdu.

Komunikace srdcem

Komunikovat srdcem znamená, že ti, kdo nás čtou nebo poslouchají, jsou vedeni k tomu, aby přijali naši účast na radostech, obavách, nadějích a utrpení žen a mužů naší doby. Ti, kdo takto hovoří, milují druhé, protože jim na nich záleží, a chrání jejich svobodu, aniž by ji porušovali. Tento styl můžeme vidět na tajemném poutníkovi, který vede dialog s učedníky mířícími do Emauz po tragédii, která se odehrála na Golgotě. Zmrtvýchvstalý Ježíš k nim hovoří srdcem, s úctou doprovází cestu jejich utrpení, nabízí se, nevnucuje se, s láskou otevírá jejich mysl, aby pochopili hluboký smysl toho, co se stalo. Opravdu mohou radostně zvolat, že v nich přece hořelo srdce, když k nim na cestě mluvil a vysvětloval jim Písmo (srov. Lk 24,32).

V historickém období poznamenaném polarizací a protiklady – vůči nimž bohužel není imunní ani církevní společenství – se závazek komunikovat „s otevřeným srdcem a náručí“ týká nejen těch, kdo působí v oblasti komunikace; je odpovědností všech. Všichni jsme povoláni hledat a říkat pravdu a činit tak s láskou. Zejména my křesťané jsme neustále vybízeni, abychom chránili svůj jazyk před zlem (srov. Ž 34,13), protože jak nás učí Písmo, stejným jazykem můžeme žehnat v Pánu, ale také proklínat muže a ženy, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z našich úst by neměla vycházet žádná zlá slova, ale spíše „jen taková, která mohou prospět k duchovnímu prospěchu tam, kde je toho třeba“ (Ef 4,29).

Někdy může přátelský rozhovor zacelit trhlinu i v tom nejzatvrzelejším srdci. Doklady o tom máme i v literatuře. Mám na mysli onu památnou stranu v XXI. kapitole Manzoniho románu Snoubenci, v níž Lucie mluví srdcem s Innominatem [Bezejmenným], až on, odzbrojen a postižen zdravou vnitřní krizí, podlehne jemné síle lásky. To zažíváme ve společnosti, kde laskavost není jen otázkou „etikety“, ale skutečným protijedem na krutost, která bohužel dokáže otrávit srdce a učinit vztahy toxickými. Potřebujeme ji v oblasti médií, aby komunikace nepodněcovala jízlivost, která rozněcuje, vyvolává hněv a vede ke střetům, ale pomáhala lidem v klidu reflektovat a interpretovat v kritickém, ale vždy uctivém duchu skutečnost, v níž žijí.

Komunikace od srdce k srdci: „K tomu, abychom dobře mluvili, stačí dobře milovat“.

Jeden z nejzářivějších a stále fascinujících příkladů „mluvení srdcem“ nabízí svatý František Saleský, doktor církve, o němž jsem psal v apoštolském listě Totum Amoris Est, 400 let po jeho smrti. Kromě tohoto významného výročí bych rád zmínil ještě jedno výročí, které připadá na rok 2023: sté výročí jeho prohlášení za patrona katolických novinářů Piem XI., encyklikou Rerum Omnium Perturbationem. František Saleský, vynikající intelektuál, plodný spisovatel a hluboký teolog, byl ženevským biskupem na počátku 17. století v těžkých letech poznamenaných ostrými spory s kalvinisty. Jeho pokorný postoj, lidskost a ochota trpělivě jednat s každým, zejména s těmi, kdo s ním nesouhlasili, z něj učinily mimořádného svědka milosrdné Boží lásky. Dalo by se o něm říci: „Příjemný hlas si získává mnoho přátel a přívětivé jednání dojde odměny v mnohé laskavosti“ (Sir 6,5). Ostatně jeden z jeho nejslavnějších výroků „srdce mluví k srdci“ inspiroval celé generace věřících, mezi nimi i svatého Johna Henryho Newmana, který si tento výrok zvolil za své motto Cor ad cor loquiturhovory od srdce k srdci. Jedno z jeho přesvědčení znělo: „K tomu, abychom dobře mluvili, stačí dobře milovat“. Z toho je patrné, že by se komunikace nikdy neměla redukovat na něco umělého, na marketingovou strategii, jak bychom řekli v dnešní době, ale měla by být spíše odrazem duše, viditelným povrchem jádra lásky, které je očím neviditelné. Pro svatého Františka Saleského právě „v srdci a skrze srdce dochází k jemnému, intenzivnímu a sjednocujícímu procesu, v němž poznáváme Boha“. [2] Díky „dobré lásce“ se svatému Františkovi podařilo komunikovat s hluchoněmým Martinem a stát se jeho přítelem. Proto je také znám jako ochránce lidí s poruchou smyslů.

Právě na základě tohoto „kritéria lásky“ nám svatý ženevský biskup svými spisy a svědectvím života připomíná, že „jsme tím, čím komunikujeme“. To jde proti proudu v dnešní době, kdy – jak zažíváme zejména na sociálních sítích – je komunikace často zneužívána k tomu, aby nás svět viděl takové, jací bychom chtěli být, a ne jací jsme. Svatý František Saleský rozšířil v ženevské komunitě mnoho výtisků svých spisů. Tato „novinářská“ intuice mu vynesla pověst, která rychle přesáhla hranice jeho diecéze a trvá dodnes. Jeho spisy, jak poznamenal svatý Pavel VI., poskytují „velmi příjemnou, poučnou a dojemnou“ četbu. [3] Podíváme-li se dnes na oblast komunikace, nejsou to právě tyto charakteristiky, které by měl obsahovat článek, reportáž, televizní či rozhlasový pořad nebo příspěvek na sociálních sítích? Kéž by se lidé, kteří pracují v oblasti komunikace, cítili inspirováni tímto světcem něhy, hledali a říkali pravdu s odvahou a svobodou a odmítali pokušení používat senzacechtivé a bojovné výrazy.

Mluvit srdcem v synodálním procesu

Jak jsem zdůraznil: „I v církvi je velmi potřebné naslouchat a slyšet jeden druhého. Je to cenný a životodárný dar, který si můžeme navzájem nabídnout“. [4] Naslouchání bez předsudků, pozorné a otevřené, dává vzniknout mluvě podle Božího stylu, stylu živeného blízkostí, soucitem a něhou. V církvi naléhavě potřebujeme komunikaci, která rozpaluje srdce, je balzámem na rány a osvětluje cestu našich bratří a sester. Sním o církevní komunikaci, která se umí nechat vést Duchem svatým, je mírná a zároveň prorocká, umí najít nové cesty a prostředky pro úžasné hlásání, které má ve třetím tisíciletí přinášet. Komunikace, která staví do středu vztah k Bohu a k bližnímu, zvláště k těm nejpotřebnějším, a která umí zažehnout oheň víry, místo aby uchovávala popel sebepropagující identity. Komunikace založená na pokoře při naslouchání a laskavosti při mluvení, komunikace, která nikdy neodděluje pravdu od lásky.

Odzbrojení duší podporou jazyka míru.

„Měkký jazyk láme kosti“, říká kniha Přísloví (25,15). Dnes je více než kdy jindy důležité mluvit srdcem, abychom podporovali kulturu míru v místech, kde se válčí; abychom otevírali cesty umožňující dialog a smíření v místech, kde zuří nenávist a nepřátelství. V dramatickém kontextu globálního konfliktu, který prožíváme, je naléhavě nutné udržovat takovou formu komunikace, která není nepřátelská. Je třeba překonat tendenci „diskreditovat a urážet protivníky od samého počátku, namísto zahájení uctivého dialogu“. [5] Potřebujeme komunikátory, kteří jsou otevření dialogu, angažují se v podpoře integrálního odzbrojení a jsou odhodláni opouštět bojovnou psychózu, která se uhnízdila v našich srdcích, jak prorocky nabádal svatý Jan XXIII. v encyklice Pacem in terris: „Skutečný mír lze budovat pouze ve vzájemné důvěře“ (č. 113). Důvěra, která nepotřebuje ochranářské nebo do sebe uzavřené komunikátory, ale odvážné a tvůrčí, kteří jsou připraveni riskovat, aby našli společnou půdu, na níž se s druhými setkají. Stejně jako před šedesáti lety i nyní žijeme v temné hodině, kdy se lidstvo obává eskalace války, kterou je třeba co nejdříve zastavit, a to i na úrovni komunikace. Je děsivé slyšet, jak snadno se pronášejí slova vyzývající ke zničení lidí a území. Slova, která se bohužel často mění ve válečné akce plné ohavného násilí. Proto je třeba odmítnout veškerou válečnickou rétoriku i každou formu propagandy, která manipuluje s pravdou a znetvořuje ji pro ideologické cíle. Místo toho je třeba podporovat takovou formu komunikace, která pomáhá vytvářet podmínky pro řešení sporů mezi národy.

Jako křesťané víme, že o osudu míru rozhoduje obrácení srdcí, protože virus války pochází z lidského srdce. [6] Ze srdce vycházejí správná slova, která rozptýlí stíny uzavřeného a rozděleného světa a umožní vybudovat lepší civilizaci, než jakou jsme zdědili. Každý z nás je žádán, aby se zapojil do tohoto úsilí, ale je to úsilí obzvláště apelující na smysl pro odpovědnost těch, kteří pracují v oblasti komunikací, aby mohli vykonávat své povolání jako poslání.

Kéž nám Pán Ježíš, čisté Slovo vylité z Otcova srdce, pomůže, aby naše komunikace byla jasná, otevřená a srdečná.

Kéž nám Pán Ježíš, Slovo, které se stalo tělem, pomůže naslouchat tlukotu srdcí, abychom se znovu poznávali jako bratři a sestry a zrušili nepřátelství, které rozděluje.

Kéž nám Pán Ježíš, Slovo pravdy a lásky, pomůže mluvit pravdu v lásce, abychom se cítili jako ochránci jeden druhého.

Řím, u svatých Janů v Lateránu, 24. ledna 2023, v den památky svatého Františka Saleského.

FRANTIŠEK

[1] Encyklika Deus caritas est (25. prosince 2005), 31.
[2] Apoštolský list Totum Amoris Est (28. prosince 2022).(
[3] Srov. apoštolský list Sabaudiae Gemma ke IV. stému výročí narození svatého Františka Saleského, doktora církve (29. ledna 1967).
[4] Poselství k LVI. světovému dni sociálních komunikací (24. ledna 2022).
[5] Encyklický list Fratelli Tutti (3. října 2020), 201.
[6] Srov. poselství k 56. světovému dni míru (1. ledna 2023).